Old English · verb
adiglian
Normalised ādīglian
- Part of speech
- verb
- Verb class
- weak class 2
- IPA
- /ɑːˈdiːɡ.li.ɑn/[ɑːˈdiːɣ.li.ɑn]
- Syllables
- ɑː · ˈdiːɡ · li · ɑn (4 syllables)
Meaning
-
to hide
Conjugation
| Present | Past | |
|---|---|---|
| Indicative | ||
| 1st singular | ādīgliġe | ādīglode |
| 2nd singular | ādīglast | ādīglodest |
| 3rd singular | ādīglaþ | ādīglode |
| Plural | ādīgliaþ | ādīglodon |
| Subjunctive | ||
| Singular | ādīgliġe | ādīglode |
| Plural | ādīgliġen | ādīgloden |
| Form | |
|---|---|
| Infinitive | ādīglian |
| Inflected infinitive | ādīglienne |
| Imperative singular | ādīgla |
| Imperative plural | ādīgliaþ |
| Present participle | ādīgliende |
| Past participle | ādīglod |
All forms (14)
Etymology
From ā- + dīglian (“to hide”).
Source: Wiktionary, CC BY-SA 4.0 · en.wiktionary.org/wiki/adiglian · CC BY-SA 4.0 licence · Attribution